Zahajovací program Centra studií genocid Terezín

Rubriky: Novinky | Napsat komentář

BLOG: Rána pro popírače genocidy

Text vyšel v deníku Mladá Fronta DNES dne 2. května 2017

Čeští poslanci přijali minulý týden v úterý rezoluci odsuzující genocidu Arménů a dalších národnostních a náboženských menšin na území osmanské říše v období první světové války. Česká republika se tak připojila k těm demokratickým zemím světa, které prostřednictvím svých parlamentů jednoznačně vyjádřily svůj odmítavý postoj k popírání historických genocid. Usnesení Sněmovny, jehož autorem je poslanec Robin Böhnisch, odsoudilo i zločiny druhé světové války, jakož i „další genocidní násilí kdekoli na Zemi“, a vyzvalo mezinárodní společenství k účinné prevenci porušování lidských a občanských práv ve světě.

Rezoluce českého parlamentu přichází několik dní poté, co přední světová média zveřejnila zprávu o nalezení zásadního důkazu svědčícího proti popíračským argumentům turecké vlády. Jak 22. dubna informoval deník The New York Times, turecký historik Taner Akcam nalezl v arménském patriarchálním archivu v Jeruzalémě originál šifrovaného telegramu ze 4. července 1915, ve kterém se vysoce postavený činitel osmanské říše Behaedin Šakir svých kolegů dotazuje na detaily likvidace deportovaných Arménů ve východní Anatolii. Po skončení první světové války byl tento telegram použit jako důkaz při soudních procesech, během nichž byl Šakir odsouzen za přípravu organizovaného vyhlazení až 1,5 milionu křesťanů – zločin, který je v současnosti všeobecně uznáván jako první genocida 20. století. Se vznikem Turecké republiky v roce 1922 byly ovšem tyto procesy anulovány.

Vyvrácená teze

Použitý důkazní materiál se v nastalém chaosu jednoduše řečeno „poztrácel“, nicméně ne vždy způsobem, jaký si turecký státní aparát přál. Z hlediska historického bádání má originál Šakirova telegramu nesmírnou hodnotu. Za hypotetického předpokladu, že by Německo dodnes popíralo spáchání genocidy židovského obyvatelstva během druhé světové války, bychom Šakirův telegram mohli přirovnat ke korespondenci mezi velitelem koncentračního tábora Osvětim a hlavním úřadem SS v Berlíně. Neexistence jakéhokoli plánu na likvidaci Arménů byla přitom doposud jedním z klíčových argumentů turecké administrativy proti uznání genocidy.

Současný objev přináší pro Turecko ještě jednu nepříjemnost, a sice, že jeho nositelem není žádný „arménský propagandista“, ale historik tureckého původu, který působí na prestižní Clarkově univerzitě v americkém státě Massachusetts. Sám Akcam zasvětil svůj profesní život hledání důkazů o tom, co se v osmanské říši během první světové války stalo. V jednom rozhovoru vyjádřil víru, „že demokracie a lidská práva v Turecku mohou být ustavena pouze za předpokladu, že se země dokáže vyrovnat se svou historií a uzná svá historická provinění“.

Ač se může zdát v současnosti myšlenka demokratizace Turecka scestná a naivní, faktem je, že důkazů o osmanské genocidní politice v poslední době přibývá. Vydavatelství Harvard University Press v loňském roce vydalo zásadní studii německého historika a turkologa Stefana Ihriga, ve které jsou detailně citovány archivní diplomatické depeše z bojišť a míst, kde došlo k masovému zabíjení Arménů. A jak ukazuje poslední Akcamův objevz Jeruzaléma, archivy v různých částech světa ještě k otázce arménské genocidy zdaleka neřekly poslední slovo. Jak se domnívají Akcam i další badatelé, nějaký zásadní obrat v postoji Turecka k otázce arménské genocidy nyní očekávat nelze.

Turecká flexibilita

A to zejména za situace, kdy Erdogan pracuje na vzkříšení tureckého nacionalismu. Spíše je pravděpodobné, že Turecko „poupraví“ svou popíračskou strategii. Akcam v rozhovoru pro server npr.org prohlásil, že v důsledku objevení „Šakirova telegramu“ Turecko nemůže nadále popírat události první světové války způsobem, jakým to činilo doposud: „S tím je konec. Není cesty, jak uniknout. Toto je telegram napsaný v osmanském kódovacím systému.“

Zkušenost s tureckou diplomacií a její flexibilní schopností „přehodnocovat fakta“ spíše velí k opatrnosti. V každém případě mimořádný zájem světových médií o Akcamův nález dává tušit, že ke změnám opravdu dojít musí. Již proto, že se objevu z Jeruzaléma obšírně věnovala i média v Izraeli. Právě na osud Židů během druhé světové války se turecká propaganda často odvolává – v tom smyslu, že Arménům se v letech 1915–1918 v žádném případě nestalo to, co Židům během holokaustu. Jestliže si izraelská veřejnost bude myslet opak, tureckému popírání už v ruce nezbude vůbec nic.

Šimon Krbec

Rubriky: Blog | Napsat komentář